Bůh hledá člověka

Už jste něco nebo někoho ztratili? Nebo dokonce, vy sami jste se ztratili? Jaký jste z toho měli pocit? Asi moc dobrý ne. A jaká pak byla radost, když jste tu věc našli! Co myslíte, hledá nás Bůh? Odpověď je v bibli, v Novém zákoně ve 3 příbězích. V prvním příběhu se mluví o pastýři, který má 100 ovcí a jedna se mu ztratí, tak ji jde hledat a hledá ji tak dlouho dokud ji nenajde. Ta ovce, co se ztrácí jsem já i vy a pastýřem, který hledá, je Bůh.

Druhý příběh je o marnotratném synu. Syn přijde za svým otcem a řekne, otče, dej mi část peněz, co mi patří, chci jít do světa. Syn odchází z domu svého otce a dokud má peníze tak má i přátele. Když všechno utratí, ztratí se i přátelé. Syn je totálně na dně, tak na dně, že pase vepře a za potravu má stejné jídlo, jako vepři. Přemýšlí nad sebou, vzpomíná na domov a uvažuje, že se vrátí domů, jako ten nejposlednější sluha. A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl, vyběhl mu naproti…. Nic mu nevyčítal, nechal připravit tu nejlepší hostinu, protože chtěl oslavit návrat svého syna. Synové jsme my a Bůh na nás čeká s otevřenou náručí.

V třetím příběhu má jedna vdova 10 mincí a jedna se jí někde zakutálí. Tak hledá všude, ve všech štěrbinách, tak dlouho, dokud ji nenajde. Tou zakutálenou mincí jsme my a Bůh nás hledá. To je úžasné poselství. Člověče, chci tě povzbudit, Bůh po tobě touží a bude tě hledat tak dlouho, dokud tě nenajde. Pane děkuji, že nás hledáš, děkuji, že po nás toužíš. AMEN

Jak na vás působí že vás Bůh hledá,i když možná mi sami často nechceme?

Jste rádi že vás Bůh hledá?

Jak vás hledá?

Evangelium zlomenych

Kniha Evangelium zlomených mě zaujala. Mění mi pohled na Pána Boha. Poznávám ho jinak, než jsem ho znala. Spousta křesťanů možná Boha vnímá jinak než by si Bůh přál. Někdy se zaměřujeme na svůj výkon. Ale Bůh od nás nechce žádný výkon, jen chce, abychom přijali jeho milost, abychom byli bezprostřední jako malé děti. A o tom je tato knížka. Přečtěte si příběh, který mě zaujal:

Jeden mnich doběhl na okraj útesu a ohlédl se. Spatřil za sebou tygra, jak se právě připravuje ke skoku. Tu si mnich povšiml lana, které viselo přes útes. Chopil se ho a hbitě ručkoval dolů z dosahu tygřích spárů. Fíííí… Bylo to jen tak tak. Pak pohlédl dolů a sto padesát metrů pod sebou spatřil ostré balvany v opuštěném lomu. Vzhlédl vzhůru – tam byl tygr s vytaženými drápy. A právě v tu chvíli začaly lano hryzat dvě myši. Co teď? Kousek od sebe spatřil mnich na výčnělku zralou jahodu. Utrhl si ji. Snědl ji a zvolal: Tak dobrou jahodu jsem v životě nejedl! Kdyby se nechal pohltit pouze starostmi o balvany pod sebou či o tygra nad sebou, přišel by o jahodu, kterou mu Bůh dal právě v té chvíli.

Nechejme promluvit samotného autora:

Slovo milost podlehlo inflaci. Neustálým používáním a zneužíváním ztratilo na své hodnotě. Nepůsobí na nás tak, jak působilo na naše předky. Naše milost je politicky korektní a souvisí spíš se zásluhami a spravedlností než se skutečnou milostí. Opravdová milost je totiž skandální, neboť s otevřenou náručí přijímá právě ty, kteří si přijetí zaslouží ze všech úplně nejméně. Pravá milost nás nenutí hrát si na lepší, líbivější a snaživější. Naopak, dovolí nám přiznat si vlastní nouzi, vnitřní bídu a neschopnost být lepším, dovolí nám radovat se ze závislosti, která přináší svobodu od nás samotných. Pravá milost nás vtáhne do své lásky a zároveň nás naučí milovat…

Evangelium zlomených jsem napsal pro lidi ztrápené, ubité a vyhořelé. Je určeno lidem vláčejícím těžká břemena – lidem, kteří si stále přendávají těžký kufr z jedné ruky do druhé.
Je určeno rozechvělým a bázlivým lidem, kteří vědí, že toho spoustu nezvládají, a kteří jsou příliš pyšní, než aby přijali zdarma rozdávanou úžasnou milost.
Je pro nedůsledné, nestálé učedníky, kteří všude nadrobí.
Je pro chudé, slabé a hříšné muže a ženy, kteří trpí dědičnými vadami a nejsou příliš nadaní.
Je pro hliněné nádoby, které se pomalu šourají na svých hliněných nohou.
Je pro sehnuté a zraněné, kteří mají pocit, že jejich životy jsou pro Boha velkým zklamáním.
Je pro chytré lidi, kteří vědí, že jsou hloupí, a pro poctivé učedníky, kteří přiznávají, že z Božího hlediska spoustu věcí promarnili.
Evangelium zlomených jsem psal sám pro sebe – stejně jako pro všechny ostatní, kdo na cestě zakusili únavu a zklamání.

Pokud toužíte mít lepší vztah s Bohem a poznat ho jinak, vřele vám tuto knihu doporučuji. Najdete v ní spoustu silných myšlenek. Jedna na závěr: Milující Bůh plodí milující lidi.

Pokud vás knížka zaujala, dá se objednat na http://www.navrat.cz/default.asp nebo se dá koupit v knihkupectví.